Poté, co byl 5. ročník tradičního závodu Českou Kanadou 2009 ovlivněn nepřízní počasí a druhé, nedělní kolo muselo být zrušeno pro nedostatek sněhu, meteorologická situace v oblasti konání závodu se otočila o 180 stupňů a napadl dostatek sněhu. Organizátoři se proto rozhodli pokusit se využít sněhové nadílky a uspořádat závod, který se v jejich hlavách začal rodit už před mnoha lety.
Závod je unikátní v tom, že startující jsou omezeni pouze dobou konání, tedy třemi dny a je pouze jejich volbou, jak rozloží síly své a svých spřežení k tomu, aby ujeli co nejdelší vzdálenost na určeném okruhu. Hlavní myšlenkou závodu je přiblížit se jeho pravidly k dlouhým závodům, které se konají v oblasti Aljašky a Kanady.
Konání závodu bylo předběžně domluveno i se všemi orgány, které musí s jeho konáním souhlasit, tedy majiteli pozemků a odborem životního prostředí Městského úřadu v Jindřichově Hradci. V rekordně krátké době se podařilo získat jejich souhlas a nezbývalo tedy, než pozvat vybraný tým účastníků, kteří byli ochotní dorazit na poslední chvíli a vyzkoušet co se svým spřežením dokážou. Jelikož se jednalo o první a tedy zkušební ročník, byl domluven limit účastníků na 5-7 spřežení.
Nakonec dorazilo spřežení šest, tři v kategorii čistokrevných psů, všichni se sibiřskými husky a tři v kategorii otevřených, tedy nečistokrevných spřežení, s aljašskými husky a evropskými saňovými psy.
Start a cíl závodu byl ve Veclově, a trať byla vyznačena v oblasti Veclov, Návary, Rajchéřov, Staré Hutě, Klášter a Filipov. Závodníci měli možnost volit dva okruhy, které se lišily svou délkou. Delší měřil 46km a kratší 32km. Kombinace okruhů byla již zcela na volbě taktiky účastníků. Průjezd delším i kratším kolem musel být potvrzen razítkem do závodníkovy karty.
Závod byl odstartován ve čtvrtek 19.2. v 10,00 a na trať postupně vyrazili Michal Němec ze Záhorčic u Strakonic, Michal Merhaut z Týniště nad Orlicí, Miloslav Mikolášek z Počátek, Václav Němec z Písku, Sarah Polanská z Veclova a Šárka Mikolášová z Trhových Svinů.
Začal tedy souboj nejen taktický, ale hlavně s tím, jak rozložit síly své i svých psů tak, aby byli schopní odběhnout co nejvíce kilometrů. Aby to musheři neměli tak jednoduché, museli nocovat u svých psů, tedy ve stanu, nebo pod širákem. Do domu se mohli během přestávky dojít pouze občerstvit, najíst, nebo usušit výbavu.
Největší souboj probíhal od samého začátku mezi otevřenými spřeženími. Všichni byli rozhodnuti jet opravdu na doraz a otestovat si své možnosti. Čistokrevná a tedy pomalejší spřežení více šetřila síly a většinou nechávala více času na odpočinek. Situaci komplikovalo i trvalé sněžení a poměrně silný vítr, takže trať byla na otevřených pláních rychle zafoukaná a tedy dost obtížná.
Po druhém dnu závodu již byla na většině účastníků znát silná únava, protože měli naspáno v rozmezí pěti až osmi hodin. Někteří usínali i za jízdy na saních a přiznali, že je často probral až průjezd zatáčkou. Stále ale vše probíhalo bez potíží a bylo odloženo pouze minimum psů pro únavu.
Boj o prvenství vyvrcholil v noci ze soboty na neděli a záleželo již opravdu na maličkostech. Nakonec se ukázalo, že síly nejlépe rozložil Miloslav Mikolášek, který ujel 442km, druhý byl Michal Merhaut s 390km a třetí Michal Němec s 382 ujetými kilometry, tedy všichni s výkony, se kterými nikdo nepočítal. Původní představa byla ujet za tři dny alespoň 250km. Díky těmto výkonům, se závod stal nejdelším na území České republiky a o více než 100km překonal zatím nejdelší český závod, Šediváčkův Long, který se jezdí v Orlických horách a měří 333km.
Mezi čistokrevnými spřeženími byla nejúspěšnější Šárka Mikolášová, která ujela v časovém limitu 268km stylem pomalu, ale jistě, při kterém strávila na saních více než 33 hodin, tedy zhruba stejně, jako celkový vítěz. Druhý dojel nejstarší, a asi nejzkušenější účastník Václav Němec a třetí nejmladší účastnice, sedmnáctiletá Sarah Polanská, která si takto dlouhý závod vyzkoušela poprvé. Oba ujeli 206 kilometrů a o pořadí rozhodl čas dojezdu do cíle.
Vše tedy nakonec dobře dopadlo, všichni psi i musheři dojeli v pořádku do cíle a všichni účastníci se shodli na tom, že podobné zkušenosti mohli získat pouze na tomto závodě. Nezbývá než doufat, že první ročník nebude i ročníkem posledním a že se nám podaří založit tradici pro další závod v krásné oblasti České Kanady.

Za pořadatele,
Bohumír Kremlička, Veclov