Zima konečně probíhala tak, jak jsme si představovali. Od konce listopadu sníh a od půlky prosince se dalo trénovat na saních. Množství sněhu ale přineslo i problém v podobě polomů. Od půlky ledna jsem začal se skůtrem projíždět trať a zjišťoval jsem kudy se prořežu a kde jsou padlé stromy nad moje síly. Lopata, pila a lano se staly povinnou výbavou skůtru. Jak vypadaly některé úseky tratě je vidět na fotografii a to se naštěstí jednalo o tenké stromy. Postupně jsem měl ke konci ledna projetých 43 km pro MID a 24 km pro turisty.

V sobotu 4.2. jsme na trať vyrazili s traktorem a válcem. Podařilo se projet asi polovinu vzdálenosti a trať byla ve stavu jak je vidět na dalších dvou snímcích. Pomalu jsem začínal věřit tomu, že si u nás běžkaři konečně parádně zabruslí. Předpověď a vývoj počasí ale rozhodly jinak. Od pondělka 6.2. skoro trvale sněží a co je horší, také dost fouká. Denně projíždím trať a stále se to jeví tak, že alespoň dvě stopy skůtru vedle sebe projedu skoro všude.

Ve středu dopoledne opět vyrážím a dva kilometry, které mám od domu k trati, jedu asi dvě hodiny. Návěje mají místy skoro metr. Irena zkouší volat majitele rolby z Nové Bystřice a prosí o pomoc. Máme smůlu, ať žije solidarita mezi sportovci. Večer přiváží Kovboj druhý skůtr a ve čtvrtek vyrážíme ve dvou do plání. Z původní stopy nezbylo vůbec nic, je komplet zafoukaná. Prorážíme novou, ale v duchu už začínám přemýšlet o variantě, že to přes pláně možná nepůjde. Odpoledne se v přestávce mezi sněhovými vánicemi pouštíme do plání u Rajchéřova. Neměli jsme to dělat. Přes pláně si BURAN statečně razí cestu jak ledoborec, ale ve dvou místech, kde je nafoukáno a nedají se objet končíme. Trávíme tam asi tři hodiny s lopatou, po pás v prašanu a navzájem se metr po metru vyprošťujeme ze závějí. Domu dorážíme za tmy a já sedám k mapě a vymýšlím další variantu. Musíme zkracovat, ale stále se držíme na 39 kilometrech.


V pátek ráno jsem se podíval z okna a zvednul se mi žaludek. Napadlo dalších 20 cm sněhu a vytrvale sněží. Zařekl jsem se, že se nebudu rouhat na množství sněhu, ale co je moc je moc. Přesouvám se na skůtru do Kláštera po včera projeté trati. Třikrát se zahrabávám do nových závějí a narážím na dva nové polomy. Naštěstí se dají objet, protože pilu jsem poslal autem. Padá na mě deprese, ale na odvolání už je pozdě. Musíme označit alespoň něco. Zapřaháme stařičké sáně se značkama, pomocník Dan, který v životě na saních nestál se chytá věže a vyrážíme. Zpočátku jedu pomalu, abych ho neztratil, ale protože nás tlačí čas, postupně přidávám a jedu co vrstva sněhu dovolí. Drží se statečně a ani jednou nepadá. Až cestou si srovnávám v hlavě kudy bude reálné projet a kde by se dalo udělat kolečko navíc, abychom trochu nahnali kilometry. Musíme se držet pokud možno v lese, protože tam je nafoukáno nejméně.

Nakonec se povedlo 28 km pro MID a 19 km pro turisty a trať má většinou podobu bobové dráhy, takže běžkaři si nezabruslí a spřežení se s tím snad seperou. Za šera se vracíme ke Klášteru a asi kilometr před cílem začne stávkovat i hrdina BURAN, už toho má taky dost. Čistíme svíčky a částečně vlastní silou a částečně s pomocí Pavlova skůtru se dostáváme do stanu na startu. Rychle k pumpě pro nové svíčky a modlit se, aby BURAN vydržel alespoň sobotu a neděli. Naštěstí Kovboj projezdil během dne stopu mezi Klášterem, startem a cílem, takže trať je připravená.

Přípravu startu a cíle, úvaziště a parkoviště má na starosti parta pod vedením Petra Polanského. Po loňských zkušenostech s přesunem startu na louku nad Klášterem, začínají s přípravou o den dříve, tedy ve čtvrtek ráno. Kolem deváté přijíždí nejsilnější pomocník, nakladač MANITOU a začíná se nořit do zhruba metrové vrstvy sněhu. Po pěti hodinách práce je vyhrnutý prostor startu a cíle, úvaziště i parkoviště pro diváky. Více než dvoumetrové bariéry sněhu svědčí o tom, jaké množství sněhu bylo nutné přemístit.

Dále je nutné prořezat a alespoň trochu zpevnit průjezd mezi úvazištěm a startem. Tady už technika nepomůže, takže ke slovu přicházejí lopaty a pila. Výsledné dílo se sice místy dost boří, ale určitě je to lepší, než loňské navádění po silnici.
Na řadu přichází proházení průchodu od parkoviště k jídelně a odboček ke každé chatičce. Opět tedy pěkně lopatu do „teplejch“ a jede se dokud není hotovo.

Noční sněžení zkomplikovalo situaci i zde. Vyhrnuté plochy je potřeba dočistit. Tentokrát pomohl ochotný traktorista z blízké Albeře a zhruba čtvrt metru nového sněhu vcelku bez problémů odstraňuje. Zapadané průchody k chatičkám se musejí opět proházet ručně lopatou.

Takže už zbývají jenom „maličkosti“. Postavit a vybavit stan u startu, postavit brány startu a cíle, natáhnout „mlíka“, rozmístit reklamy, napíchat do závějí orientační tabule a spousta dalších drobností.
Už kolem poledne se na úvazišti začínají objevovat první účastníci. Poslední, Milan Šindelář a Hrobníci, dorážejí z Krušných hor kolem čtvrté hodiny, v sobotu ráno.
Pokud přes noc nenapadá větší množství sněhu, závod může začít.